Názory a argumenty

Bude tomu už dvacet let. Ve sněmovní pivnici proti mně usedl mladý novinář, který se chtěl něco dovědět o zákulisí politiky a sociální demokracie obzvlášť. Ve skutečnosti jsem se ale v tom okamžiku začal já učit od něj.

Čínské úřady zablokovaly nákup části mezinárodní průmyslové skupiny ABB. Zní to jako banální zpráva, ale hodně vypovídá o dnešním světě. Švédsko-švýcarský koncern ABB totiž sice sídlí v Evropě, jenže v Šanghaji vybudoval i s pomocí tamní administrativy obří továrnu na chytré roboty pro firmy. A právě tu chtěl koupit známý japonsko-americký investor Masajoši Son se svým fondem SoftBank. Ale tvrdě narazil.

Bobby Pulido se konečně může vyspat. Oblíbený zpěvák žánru Tejano, tedy texasko-mexické hudby s chytlavými melodiemi, které člověk jen tak nedostane z hlavy, před lety proslul především písní Desvelado. Zpívá v ní o bezesných nocích a hledání té pravé. Teď si může vedle ceny Latin Grammy vystavit na poličku také osvědčení o zvolení do amerického Kongresu za jižní Texas.

Republikánská strana zažila těžké nevítězství v Kongresu i jinde. To mimo jiné signalizuje konec jedné éry a začátek nějaké nové. Například i ve vztahu mezi dosud nezpochybňovaným Donaldem Trumpem a jeho republikánskou stranou.

Uvažovat nad jedním, byť zajímavým volebním modelem je ošidné. Každý si v něm může najít, co chce, a lze udělat rychlé, efektní a zpravidla mylné závěry. Vždy je dobré se dívat nejen na momentální čísla, ale zejména na trendy. A především na to, co se skrývá pod nimi.

Výsledky amerických voleb do Kongresu i výsledky našich komunálních voleb naznačily limity populismu. Jak Donald Trump, tak do určité míry i Andrej Babiš se ocitli v pasti svých předvolebních slibů.

Nejde o to porazit Babiše, ale porazit populismus. Trump možná zamíří do předčasného důchodu. Latinoameričané v USA. Náš hlas není samozřejmost. Čína si své technologie brání. Západ může jen vzpomínat. Dvě vášně Patrika Eichlera.

Moderuje Petr Schwarz.

Není to tak dávno, co se třicátník Michal Strnad stal nejbohatším Čechem a zároveň i nejbohatším člověkem z postkomunistické části Evropské unie. Přihodilo se to díky byznysovému talentu jeho otce Jaroslava, který sázel na vojenský průmysl dávno předtím, než se z toho stala salonní móda.

Na konci října proběhl v Moskvě v pořadí již třetí rusko-africký summit, který prezident Putin pořádá od roku 2019. Zúčastnily se ho delegace ze 48 afrických zemí. Summit měl ukázat, že Rusko navzdory válce proti Ukrajině a západním sankcím není mezinárodně izolované. A také že hodlá aktivně omezovat evropský vliv v Africe.

Když byl nedávno v maďarských volbách na hlavu poražen dosavadní premiér Viktor Orbán, zavládlo přesvědčení, že nový režim pod taktovkou vítěze Magyara přestane hrát v Evropské unii roli proruského potížisty a Maďarsko se stane spolehlivou součástí Evropy. Očekávání se naplnila částečně.

Začalo to, když ukrajinští protikorupční detektivové napíchli telefon jistému Serhijovi Kropivovi, ambicióznímu zástupci šéfa jednoho z odborů ukrajinské generální prokuratury. A narazili na zlatou žílu.

Kvůli napjatým vztahům s prezidentem Donaldem Trumpem sledovala americké kongresové volby pozorně také Evropa. Drtivé vítězství demokratů jí dává naději na vstřícnější Kongres, hlavní slovo v zahraniční, bezpečnostní a obchodní politice bude ale nadále mít šéf Bílého domu. Výrazné zlepšení transatlantických vztahů tak čekat nemůžeme. Výsledek volebního klání v USA se ale projeví na evropských nacionalistických hnutích, soudí zahraničněpolitický analytik Filip Nerad.

Evropští nacionalisté se definitivně odvrátí od poraženého Trumpa. Protikorupční operace Karthágo pokračuje. Nad pádem Vučiče Evropská unie jásat nejspíš nebude. Putinův africký summit s protizápadní rétorikou. Miliardář z východu.

Důležité americké volby v polovině prezidentského období, zvané midterms, skončily drtivým vítězstvím demokratů a debaklem pro republikány prezidenta Trumpa. S tím, že demokraté mohou ovládnout Sněmovnu reprezentantů, se víceméně počítalo, volby ale skončily i jejich výrazným vítězstvím v Senátu, kde jejich triumf tak očekávaný nebyl.

Moderuje Petr Schwarz.

Když Donald Trump záhy po druhém vstupu do Bílého domu rozpoutal těžko pochopitelnou, nahoru dolů létající hru s celními tarify pro země Evropské unie a mluvit o anexi Grónska, součásti Dánského království, tehdejší lídr české opozice Andrej Babiš (ANO) vůči němu poněkud ochladl. Ještě ho přímo nekritizoval, ale Trumpem jasně inspirovanou kšiltovkou v červené barvě amerických republikánů s nápisem v podstatě kopírujícím heslo hnutí MAGA víceméně odložil.

Izraelské arabské strany při jednání s prezidentem Jicchakem Herzogem podpořily kandidaturu Gadi Eisenkota na premiéra, i když jeho strana zaostala za Likudem. Tím otevřely cestu k jeho pověření sestavením vlády bez Benjamina Netanjahua. Někteří zahraniční pozorovatelé se podivovali, proč spojení opozičního bloku s Araby nebylo zcela automatické.

List Novaja gazeta vznikl 1. dubna 1993 v Moskvě. Pomoc při vybavení redakce poskytl Michail Gorbačov. List se rychle stal jedním z hlavních nezávislých médií, proslul odhalováním korupce, válečných zločinů a zneužívání moci. Před několika dny redakci informovali o vystěhování z budovy, kde působila téměř 30 let.

Poslední kapka. Arabské strany v Izraeli. Reakce českých politiků na americké volby. Zabili nás, zní z Ruska. Koho konkrétně? A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

Andrej Babiš (ANO) se nestačí divit: zrušením koncesionářských poplatků přece chtěla jeho vláda, jak to slíbila voličům, jenom snížit zátěž občanům i firmám, takže mu „nedává smysl“, proč se teď bouří i lidé, kteří televizi ani nemají. Kromě toho propagovali svého času zrušení koncesionářských poplatků přece i ODS a Piráti!

Zatímco Trumpovi republikáni prohrávají po doplňovacích volbách ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu, v Moskvě se na výsledek tohoto hlasování dívají po svém. Ruská média zdůrazňují, že Trump zůstává u moci, a ministerstvo zahraničí v Moskvě odmítá, že by tyto volby měly ovlivnit ruskou politiku vůči Ukrajině.

Když hnutí ANO vyhrálo sněmovní volby, jeho šéf neměl pochyby, že bude čtyři roky vládnout podle svých not. Odpovídaly tomu jak programové prohlášení kabinetu ANO, SDP a Motoristů, tak ministerská sestava. V opozičních řadách se ujal pojem koalice pro nevydávání, čímž se poukazovalo na hlavní motiv tohoto spojenectví, tedy zachování imunity pro Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo a pro Tomia Okamuru u plakátu s chirurgy z dovozu.

Volby do amerického Kongresu a na posty guvernérů států americké Unie skončily zdrcující porážkou Republikánské strany a prezidenta Donalda Trumpa. Ten v posledních 30 dnech před volbami vystoupil na desítkách předvolebních shromáždění, během nichž vybízel voliče, aby si představovali, že volí jeho. Přispěl tak ovšem k tomu, že se volby ještě více staly referendem především o něm a jeho nepopulární politice.

Jak změní drtivé vítězství demokratů ve volbách do Kongresu americkou politiku. Paprsek naděje v transatlantických vztazích? Zatím rozhodně ne. Rusko a USA po volbách. S hnutím ANO, nebo ke dnu? Toť otázka pro opoziční lídry. A na konec glosa Ivy Pekárkové. Moderuje Petr Hartman.

Volební mapou Spojených států se přelila modrá vlna. Demokraté obsadili většinu v obou komorách Kongresu. Co bude republikánský volební výprask znamenat pro Evropu?

Největší kryptoburza světa Binance zažila před pár dny největší hackerský útok, jaký pamatuje nejen ona, ale vůbec celý obor. Zmizelo více než šest miliard dolarů. Pro trh kryptoměn, ukolíbaný a ospalý po letech růstu, je to nepříjemná rána. Důležitější je ale obecnější kyberbezpečnostní kontext – a ten není vůbec dobrý.

Vláda Andreje Babiše schválila Koncepci výstavby armády do roku 2040. Reaguje na změněnou bezpečnostní situaci, jde dál než minulá koncepce do roku 2035, je modernější, svým způsobem poučená z vývoje na Ukrajině.

Kdo by to byl čekal: vypadá to, že se nevyplácí, když během volebního roku rozpoutáte nepopulární válku, která navíc zvyšuje životní náklady. Přesně to ukazuje výsledek takzvaných midterms, které právě proběhly ve Spojených státech.

Republikáni si proklestili i proválčili cestu k porážce. Říjen 2026. Zadlužujeme se nevídanou rychlostí. Babišova koncepce výstavby armády je plánem černého pasažéra NATO, kterého mají bránit jiné země. Digizmatek na steroidech. Moderuje Ondřej Konrád.

Hospodaření státu se v říjnu zhoršilo. Kondice státního rozpočtu chřadne. Tak chmurné komentáře provázely publikaci údajů o stavu rozpočtu na konci října, když deficit překročil 230 miliard korun. Zdá se být jisté, že na konci roku překročí schodek rozpočtu 300 miliard korun, letos už počtvrté v dějinách. Prostřednictvím svých depresivních komentářů se s tím ekonomové pokoušejí smířit.

Někomu pobuřující šok, jinému žaludeční nevolnost, řadě odpovědných funkcionářů z mnoha zemí hrůzou vstalé vlasy na hlavách. To vše, a jistě mnohem víc způsobil páteční verdikt Mezinárodní sportovní arbitráže – Court of Arbitration for Sport neboli zkráceně CAS, vyhovující odvolání Ruské hokejové federace a s okamžitou platností rušící zákaz startu ruských reprezentací na pěti nadcházejících světových šampionátech v příštím roce.

V oblasti kolem Ruskem okupovaného ukrajinského města Olešky skončilo v neděli ve 22:59 místního času lokální příměří, které bylo vyhlášeno 27. října. Podle agentury AFP, která se odvolává na vysokého představitele ukrajinského prezidentského úřadu, Rusko odmítlo příměří prodloužit.

O víkendu se v řadě evropských měst konaly demonstrace. Tisíce mladých lidí protestovaly proti válkám, klimatické krizi, a hlavně rostoucím životním nákladům. V Praze, hlavním městě Česka, byl překvapivý klid. Přesto je na tom Praha po započítání cen bydlení – nájemního i vlastnického – v poměru k celkovým příjmům výrazně hůř než ostatní města.

Ministr Zůna předložil poraženeckou koncepci armády. Ohrožení země ať řeší někdo jiný. Dostupnost bydlení se s růstem úrokových sazeb dál zhorší, politické řešení je v nedohlednu. Evakuace Olešek. Ruští hokejisté smějí na led. Digizmatek na steroidech. A na konec glosa Ondřeje Neffa. Moderuje Kamila Pešeková.

Ten dokument by se měl správně jmenovat Jak podrazit spojence v Severoatlantické alianci a nabídnout se agresivnímu Rusku jako snadná oběť. Řeč je o koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2040, která se po měsících odkladů dostává na jednání vlády Andreje Babiše (ANO).

Svět se dostal do stavu varu. Hned tam, hned onde probublávají na povrch projevy lidové nespokojenosti: pouliční nepokoje, doprovázené střety s policií, žhářstvím, rabováním a všelikým vandalstvím. Průchod svým bořitelským vášním dávají jen v Evropě stovky tisíc občanů ještě nedávno vcelku poslušných zákonů.

První vzpomínku na 28. říjen mám ze školy, bylo mi deset či jedenáct let a paní učitelka, které se už muselo říkat soudružko učitelko, s námi chtěla slavit Den znárodnění. Bylo to pár měsíců poté, co obrazy Stalina a Gottwalda ve třídě vystřídaly Masaryka a Beneše a po kříži, který stával vedle, zbyl jen vyšisovaný bílý stín.

Toto není politický komentář. Nevyjadřuje žádné stanovisko ani názory. Jedná se pouze o nepolitické kladení slov za sebou.

Už jsme si skoro odvykli přemýšlet o Izraeli jako o srdci regionu, na který se po mnoho staletí dívala křesťanská Evropa jako na srdce Svaté země. I dnes v tomto regionu ale žijí stovky tisíc křesťanů.

Pokud Babišova vláda skutečně po volbách podlehla přesvědčení, že musí plnit své sliby a rozhodla se začít legislativně nejjednodušší záležitostí, mohla zrušení koncesionářských poplatků odhlasovat standardním způsobem během jakéhokoli všedního odpoledne. To by rozhodně nevyvolalo takový odpor veřejnosti.

V hnutí ANO Andreje Babiše se něco děje. Začali z něj odcházet ne zcela nevýznamní politici a proti postupu vedení se začíná ozývat dosud nebývalá kritika z vlastních řad. Otázky jsou zřejmé: Jak je to vážné? Může to být začátek rozkladu dominantní vládní partaje?

Aby se za nás děti nestyděly. Hnutí ANO v ohrožení vlastním heslem. Konec politického instinktu Andreje Babiše? Výsledek izraelských voleb je z pohledu tamních křesťanů šancí k usmíření. Velká záhada. 28. říjen v mé hlavě. Ministr kultury to myslí dobře. Se sebou

Na divadelním festivalu v Plzni se nás polská režisérka Maja Kleczewska snažila, a velmi sugestivně, zatáhnout do vzpoury slezských tkalců. Ta se odehrála v polovině 19.století a inspirovala slavného německého spisovatele, básníka a dramatika, který v roce 1912 za své dílo dostal Nobelovu cenu, Gerhardta Hauptmanna.

Při obhajobě útoku na koncesionářské poplatky se vláda uchyluje k řadě klamavých argumentů. Jednomu z nich ale nelze upřít pravdivé historické jádro. A to, když koaliční představitelé unisono a dokola opakují, že poplatky v minulosti chtěly zrušit – jak ODS, tak Pirátská strana.

Rusko může zaútočit na území Estonska. V případě konfliktu s Ruskem dobyde Severoatlantická aliance během několika dní ruský Kaliningrad. Lotyšsko rozmisťuje na hranici s Ruskem protitankové miny. Polské úřady vydaly doporučení pro občany, aby si udělali zásoby pro případ konfliktu.

Prezident Pavel při příležitosti státního svátku výročí založení Československa udělil 51 vyznamenání vynikajícím osobnostem a v projevu politikům připomněl, že jim byla volbami na vymezený čas propůjčena hlavní odpovědnost za budoucnost této země, a tento čas nesmí promarnit. Podle hlavy státu je v politice příliš málo slyšet jasná řeč o rizicích, kterým čelíme, a příliš málo skutečné odvahy.

Česko má momentálně tři prezidenty. Jednoho ve funkci a dva bývalé. Všichni tři se na výročí vzniku republiky 28. října dělí o pozornost veřejnosti, jakkoliv to u těch dvou bývalých je pozornost možná až trucovitě vynucená. Přesto, nebo právě proto stojí za pozornost srovnávat, co naši prezidenti lidu sdělují a jak ho chtějí formovat.

K čemu je dobré mít tři prezidenty? Jak (ne)může vypadat válka s Evropou? Historické kořeny Babišova krocení veřejnoprávnosti. Realita nebo obraz. Banky jako záchrana rozpočtů. Lula da Silva znovu vyhrál. Brazílie ale vyhráno nemá

Když s Italy přijde řeč na občanskou mobilizaci a protestní demonstrace, často si postesknou, že v Itálii chybí organizace a zaujetí, jaké vídáme ve Francii. „My Italové jsme ovce,“ povzdechl si jeden můj známý. „Francouzi, ti za to umějí vzít.“